Čím jsem byl a jsem
Po promoci jsem na krátkou dobu nastoupil do Agrostavu Olomouc, kde jsem pracoval jako přípravář stavební výroby.Po dvou měsích jsem nastoupil na základní vojenskou službu
VÚ 6363 – velitet čety týlového zabezpečení – úžasná zkušenost. Jednak jsem se po 17ti letech strávených ve školních škamnách poprvé potkal s realitou života a druhak jsem po 5-ti letech báječného studentského života, kde se prolínal sport,kamarádi,ženský, pivo a taky studium dostal k tomu, že jsem se naučil pravidelně jíst a spát :-).
Opět pro mne památná konverzace s velitelem praporu npor.Valachem (slovák jako poleno snažící se mluvit česky)
Valach : Kaděrka, čo tu robítě? Já : Čtu Mladou frontu Valach : A prečo nečítátě Rudé Právo ? Já : Jsem malej a tolik nerozpažím. Valach : A eště si zo mňa robítě pi.. 
No po vojně jsem nastoupil na Správu střední dráhy v Olomouci na službu vozovou jako investiční technik.Opět dobrá zkušenost, pominu-li fakt, že když jsem jednoho blba pozdravil dobrý den a on mi sdělil, že se zdravíme čest práci a do sandálů si bereme ponožky a do práce chodíme v dlouhých kalhotech :-).Dobrá zkušenost v tom, že jsem měl nad sebou Ing.Jardu Rubišara, který mi dal do pracovního procesu nejvíc.Trpělivě mne učil, nechal mne samostatně pracovat a nejvíc bylo to, že jsem se mohl ptát a on mi rád odpovídal.Snad se snažím to svým lidem nyní taky dávat podobně…
No a pak přišel převrat. Na dráze se děly věci, náčelníci se měnili za náměstky a naopak.Reorganizace střídala reorganizaci a když mi v roce 1993 z podzimu nabídli 5 platů jako odstupny, tak jse těch 28 tis. vzal a šel, šel se věnovat “životu po svém”.
1993-1994 – JANES Crazy Jan Nemrava Služby a má část Crazy – celý roky mi říkali a někteří i říkají Šílený Oto.To belo kol co sme v Horce opravile :-)Kdákali nám k tomu slepice, jelikož základna byla hned vedle chlívku.Kamna Petry a telefon na okně, kterej když jsme zvedli tak na druhé straně věděli, že jsme v práci – kdákaly slepice…
1994-1998 – s cyklistou Rendou Tallerem a jeho snem jsem začal spolubudovat kolařskou značku RETA. No rozkradli mu to jeho nejbližší a jeho povaha, kdy cyklisti mu říkali Knedlík :-). Zde jsem díky společníku Rendy Julianu Schrenkovi načichl k velkému bussinesu a hlavně se naučil jak to chodí tam , kde se muselo a stále musí makat – v SACHSu .A naučil se i kola vyrábět.
V létě kola v zimě lyže, tedy jsem se dostal ke spolupráci s Robem Gálfym – ano tím slovenským horolezcem. Ten mne zase ukázal svět obchodu se zbožím zimním. Roba si budu vždy vážit a snažit se mít jeho telefon, chytrých a slusných není moc…
1998 a furt dál
Jsem začal spolupracovat s firmou Bretton, která se od roku 2000 stala dovozcem kol TREK .Musím říct, že po všech stranách paráda, dělat pro a s lídrem na trhu kol v USA se nepoštěstí každému.A prostředí Bretton nabízí stabilní prostředí pro realizaci a jistě i sebe
1998 a furt dál vlastní obchod OTOSport
1998